Velikonoce patří mezi hodně staré a křesťansky nejvýznamnější svátky téměř po celém světě. V dobách pohanských vznikly tradice, které se drží dodnes, jiné se začaly držet až později. Přesto jsme si mohli všimnout, že datum je velmi pohyblivé, a to v rozmezí měsíců března a dubna. Je to proto, že Boží hod velikonoční se slaví vždy po prvním jarním úplňku. Svatý velikonoční týden tak začíná Pašíjovou nedělí, někde zvanou Květnou. Zvláštní je, že se v podstatě začíná až Škaredou středou, nebo také Popeleční. Tento den je jakousi připomínkou toho, jak Jidáš zradil Ježíše za pouhých třicet stříbrných.
Lidový obyčej praví, že v tento den se nemají lidé škaredit a mračit, protože jinak jim to zůstane každou středu a po celý rok. Na Zelený čtvrtek všichni známe dnešní zelené pivo. Je ale zvykem nejíst maso a konzumovat jenom zelenou stravu, tedy hrášek, špenát, zeleninu, bylinky, kopřivy, neboť to je připomínkou Ježíšovy poslední večeře a jeho modlitby v Getsemanské zahradě. O Velkém pátku by mělo být ticho, žádný křik a hluk. Říká se mu také Bolestný pátek a vyjadřuje smutek a památku ukřižování Ježíše Krista. Také se věří, že by se v tento den nemělo nic půjčovat, neboť ona věc by mohla být očarována zlou mocí. Od roku 2016 je u nás tento den jako státní svátek.
O Bílé sobotě vstal Ježíš z mrtvých, takže noc ze soboty na neděli se nazývá Velkou a pochází odtud název dnešních Velikonoc. Dle lidových rčení a pověr jde o den plný světla vhodný k úklidu a přípravě na Boží hod velikonoční, který je největší slavností křesťanského církevního roku, a připadá na neděli.
Slaví se Kristovo zmrtvýchvstání a také vykoupení celého lidstva, oslavy jsou hlavně v českých lidových zvycích spojeny s bohatou hostinou plnou masitých jídel, aby zasytila po dlouhém půstu. Světily se také posvátné pokrmy, z dávných dob přetrvávající beránek, chléb, mazanec i vejce. V neděli se plete pomlázka a barví vajíčka. Velikonoční pondělí je spjato pouze s prodlouženým víkendem, neboť se k němu neváže žádná z oslav. Nutno ale říci, že v tento den nastává doba, kdy každý prožívá radost z vykoupení. Jak? Každý po svém přece.