Pro soukromé podnikatele je nejdůležitější to, zda si na sebe dokážou dostatečně vydělat nebo ne. Nic tu není tak zásadní jako právě otázka peněz. A to proto, že chtějí mít z čeho žít a současně musí z něčeho financovat i svoje podnikání jako takové. A kdyby se na to vše nevydělalo, k čemu by podobné podnikání bylo? Logicky k ničemu. Něco takové by nemělo smysl.
A tak se podniká a tím se dosahují dostatečné zisky. Jenže to není nikdy jisté, a může se lehce stát, že ani ta nejlépe odváděná práce nepřinese kýžené plody.
A co si počít, když by sice podnikání mělo dost vynášet, jenže dost nevynáší? Pak se to musí zařídit nějak jinak, musí se sehnat jiné zdroje financování. A když jsou potřeba peníze navíc jenom na určitou omezenou dobu, může přijít vhod třeba i jenom půjčka. Což sice není dokonalé řešení, protože se vypůjčené peníze musí časem zase splatit, ale přesto to může být docela vítaná pomoc, když je třeba překonat jenom dočasné obtíže, které zase pominou.
Podnikatelé si tedy berou půjčky. Ale pochopitelně nejenom tehdy, když je potřebují, ale také jedině tehdy, když jim je někdo poskytne. Což ale určitě není samozřejmost. Nikdo z podnikatelů si nesmí myslet, že si odběhne jenom tak do banky, požádá tam o pomoc a bankovní úředníci mu vysázejí peníze na dřevo.
Podnikatelé musí stejně jako kdokoliv jiný o půjčku zažádat. A pak počkat na její schválení, k čemuž ale nemusí nezbytně dojít. Taková žádost totiž může být i zamítnuta, a to třeba proto, že má žadatel příliš nízké příjmy, negativní záznamy v registrech dlužníků nebo jiné komplikace.
A když se nedaří půjčku získat, může si každý z podnikatelů nechat zajít chuť. Anebo si musí zažádat o nebankovní hypotéku. Protože zde dosáhnu na hypotéku já stejně jako kdokoliv jiný. Není to žádný problém. Chce to mít jenom nemovitost, která se dá dát do zástavy, a zbytek už je potom hračka.