Jsou druhy sportů, u kterých má divák dojem, že ten výkon ani tak těžký není a že by to snad zvládl každý. Opak je pravdou. Za každým sportovním výkonem je určitě mnoho odříkání a mnoho dřiny. Jsou ale sporty, u kterých tak trochu trpí právě i divák. Jsou to většinou sporty silové.
– Jistě nikoho nenechá chladným, když v ringu někdo dostane zásah, po kterém jde okamžitě k zemi.
– Možná ještě o trochu napínavější je vzpírání. U toho boxu je těch ran totiž mnoho (většinou), ale takový vzpěrač má v podstatě jen jednu možnost uspět.
Také se Vám stává, například při olympijských hrách, že svému favoritovi tolik přejete úspěch,
· že tajíte dech spolu s ním
· v ramenou Vám v jednu chvíli mírně škubne
· pokud dostanete společnými silami činku nad hlavu, pociťujete částečnou zásluhu?
Pak jste správný vzpěračský fanda.
Říkal jste na hlavu nebo nad hlavu, trenére?
Vzpěračské náčiní je ve své podstatě velice jednoduché. Tyč a závaží.
– Tyč je bud ženská, která váží patnáct kilo
– Nebo mužská, vážící kil dvacet.
Aby bylo na první pohled patrné, jakou silou závodník disponuje, jsou jednotlivá závaží barevně odlišena.
· červené – dvacet pět kil a také dva a půl kilogramu
· modré– dvacet kilo a dvě kila
· žluté– patnáct kilo a jedno a půl
· zelené– desetikilové a kilové závaží
· bílé– pětikilové a půlkilové.
Rekordy
Snad by ani člověk nevěřil, kolik je možné unést, a ještě si hodit nad hlavu. Vzpěrač mi připadá tak trochu jako mravenec.
– Nejvyšší hmotnost činky, která šla nad závodníkovu hlavu způsobem, kterému se říká trh, byla dvě stě šestnáct kilogramů.
– V nadhozu je to ještě více – dvě stě šedesát tři.
Zajímavé je pravidlo, kterému se říká kilové. Pokud chce závodník překonat světový rekord, musí o celé jedno kilo. Každý silový sport má však velkou pravděpodobnost zranění. Tady je to ještě znásobeno tím, že má člověk nad hlavou kolikrát dvojnásobek své váhy.